Nejlepší projekty nevznikají na základě výběrových řízení, ale při společném setkání u stolu. Partnerství mezi klientem a agenturou není jen fráze – je to nejcennější součást tvůrčího procesu, který z reklamy dělá umělecké dílo.
Co nás na naší práci baví nejvíc? To, že neustále potkáváme nové lidi, firmy a značky. Každý den jsou jiné, stále zajímavější, větší, odvážnější, náročnější.
Díky nim nikdy nezestárneme – alespoň ne mentálně. Každý nový projekt nás učí něco nového, posouvá nás vpřed, inspiruje nás a nutí nás přemýšlet jinak.
Vytvořili jsme službu, která je konkurenceschopná v celé středoevropské oblasti. A možná i dále. Jsme sice malí, ale poskytujeme vysokou kvalitu. A to říkám s naprostým přesvědčením.
Naší největší pýchou je schopnost uspokojit i ty nejnáročnější zákazníky.
Nejen korporace, ale také soukromé klienty, malé rodinné značky a jednotlivce s vizí.
Každý z nich je jiný – někteří potřebují přesnou brand book, jiní hledají emoce v balení, další chtějí jen tichého partnera, který jim pomůže s tím, co sami nezvládnou.
Všichni ale mají jedno společné: očekávají vynikající služby, perfektní péči o zákazníky a fantastický design.
Škola střední Evropy
Díky práci v různých zemích – od Slovenska a České republiky po Rakousko, Německo, Bulharsko, Rumunsko a Spojené arabské emiráty – máme jedinečnou příležitost vidět, jak se dělá marketing a jak vypadá management a komunikace v různých kulturách.
A to je něco, co by měl zažít každý, kdo chce tuto profesi pochopit.
Viděli jsme všechno – dynamické prostředí start-upů, přísné korporátní struktury, ale také rodinné podniky, které fungují spíše na základě intuice než procesů.
Každé z těchto prostředí má co nabídnout.
Musím však přiznat, že mě nejvíce zajímalo, jak firmy v Rakousku a Německu přistupují ke spolupráci s agenturami.
A to se opakovalo.
Partner, ne dodavatel
Jejich přístup je zcela odlišný.
Reklamní agentura tam není „subdodavatelem“.
Není to společnost, která dodá logo, obal, kampaň, „vystaví fakturu a rozloučí se“.
Ne.
Tam to vnímají jako partnerství.
Společně vytvoříme něco nového.
Společně pracujeme na projektu, který bude sloužit jejich značce, jejich zákazníkům a jejich podnikání.
A společně to cítíme – od prvního nápadu až po poslední pixel.
Tento proces není rychlý.
Není levný.
A není pro každého.
Trvá měsíce, někdy i rok, než se lidé navzájem poznají.
Sednou si k jednomu stolu, při večeři, v kanceláři, v terénu.
Pochopí, jak druhá osoba pracuje, jaké jsou její hodnoty, jak uvažuje, co je pro ni důležité.
Během tohoto období nemluvíme pouze o cenách a termínech.
Mluvíme o tom, jak budeme spolupracovat.
Diskutujeme o našich postojích, o tom, jak reagujeme na návrhy, jak přistupujeme ke kompromisům, estetice a odpovědnosti.
Můžeme si vyměnit zkušební úkoly, abychom zjistili, jak reagujeme a jaké máme dovednosti.
Nikdy však – a to je zásadní – se nepustíme do projektu, dokud se vzájemně nerozhodneme, že ho budeme realizovat společně.
A když ten okamžik nastane, když klient řekne:
„Ano, tohle je agentura, se kterou chceme spolupracovat,“
tehdy to začíná.
Není to výběrové řízení. Není to boj o rozpočet.
Je to společné úsilí.
A nyní pro kontrast
Na druhé straně ve východní Evropě a na Balkáně (bohužel zde existuje souvislost) stále dodržujeme model, který bych nazval – omluvte mou upřímnost – rande naslepo.
Klient vypsá výběrové řízení, požádá agentury, aby připravily koncept, kreativní práci, strategii – prostě všechno.
Aniž by se navzájem poznali. Ehm, promiňte, ale budeme si přece telefonovat, ne?
Žádný kontext, žádný vztah, žádná důvěra. A žádný rozpočet. (Počáteční náklady na straně agentury mohou dosáhnout tisíců eur. Stojí váš projekt opravdu za takové riziko?)
A pak se rozhodnou na základě prezentace, která se jim nejvíce líbila.
Někdy na základě ceny.
Někdy na základě toho, kdo má hezčí obal.
Ale málokdy na základě partnerství.
A to je škoda.
Protože nejlepší práce vznikají pouze tam, kde si lidé rozumějí.
Kde si navzájem důvěřují.
Kde agentura není jen dodavatelem, ale spoluvytvořitelem.
Naučme se tvořit společně
Rád bych viděl tuto změnu.
Rád bych, abychom se inspirovali těmi, kteří dělají věci s větším klidem, větší sebedůvěrou a dlouhodobější perspektivou.
Rád bych viděl, aby se i zde vytvářely dlouhodobé vztahy, nejen „projekty“.
Abychom si dovolili sedět spolu déle, více si naslouchat, lépe se poznat.
Protože to je jediný způsob, jak vytvořit něco hodnotného.
Vzpomínám si, když mi bylo 18.
Byl jsem mladý, drzý designér plný nápadů.
Nejhorší věc, kterou jsem si tehdy dokázal představit, bylo, že by mi klient zasahoval do práce.
Měl jsem to jasně v hlavě: jsem umělec, já nejlépe vím, co je dobré.
A klient? Ať prostě zaplatí.
Dnes se tomu směju. Protože vím, že to byla chyba. Největší v mé kariéře. Proto se dnes směju, když potkám sólistu. On si stále neuvědomuje, že to musíme dělat všichni společně. (Nechci znít pateticky, ale možná to má hlubší význam.)
Dnes chci klienta u stolu.
Dnes chci, aby klient seděl vedle mě.
Abychom mohli společně kreslit, přemýšlet, zkoušet různé věci a provádět změny.
Abychom mohli společně hledat řešení.
Protože v momentě, kdy přestaneme jednat jako dvě strany „obchodní dohody“ a začneme pracovat jako jeden tým, se dějí ty nejlepší věci.
Není to jen fráze. Je to zkušenost.
Z projektů, které jsme realizovali pro malé rodinné značky i velké mezinárodní společnosti.
Kdykoli panovala důvěra, výsledek byl něco, na co jsme všichni mohli být hrdí.
A kdykoli tomu tak nebylo, skončilo to spíše jako „dodávka“.
Bez duše.
Možná je čas se zamyslet
Možná je na čase, abychom se jako region – jako střední a východní Evropa – přestali bát spolupráce.
A začali více oceňovat partnerství.
Možná je na čase přestat předkládat koncepty a začít budovat vztahy.
Protože vztahy jsou to, co nakonec přináší nejlepší kreativitu.
Zkuste to.
Zavolejte své agentuře, sejděte se a promluvte si.
Ne o smlouvách a cenách.
Ale o tom, čeho chcete dosáhnout, co vás baví, co vás štve, jak pracujete, kam směřujete.
Možná zjistíte, že z toho vzejde něco mnohem většího než jen další kampaň.
Není to výběrové řízení.
Není to výběrový proces.
Je to společné úsilí.
