MAISON D'IDÉE Prague

Když obalový design není (jen) o grafice

Jednou z nejtěžších věcí u obalového designu je sladění návrhu s obalovým materiálem, tiskovými možnostmi a cílovou skupinou. Ne každý obal může vypadat luxusně, ne každý obal má možnost v sobě nést prvky luxusu (zlatá, stříbrná barva, metalické pantone barvy, laky, emboss a další). Využít povrchové úpravy a být zabalen v tom nejkrásnějším balení není však vždy produktivní. Stejně tak levnější obalový materiál není výmluvou pro špatný design.

Nejprve domácí úkol – pak design

Než se přistoupí k samotnému designu (a to platí stejně pro zadavatele i pro grafiky/agentury), zjistěte si, jaké jsou vůbec vaše možnosti, možná design vůbec není třeba.

Pokud prodáváte produkty s nízkou marží a rozpočet vám dovoluje jen nejlevnější tisk (např. flexo, bílá + CMYK), neznamená to ještě, že design nemusí vypadat dobře. Častokrát narážíme na situaci, kdy se grafici a klienti snaží stůj co stůj využít všech možností tisku, dostat na obal co nejvíce prvků, v naději, že tím dosáhnou největší možné „prémiovosti“ obalu. Výrobci se zase usilovně snaží na obal natisknout stovky klíčových výhod, které pouze odvedou pozornost od toho, co si vlastně kupujeme. Předměty musí být v první řadě pěkné, čisté a jednoduché. Nejprve je musí zákazník jasně identifikovat, pak si už „výhody“ najde sám. A řekněme si otevřeně, výhody se mají komunikovat zejména v kampani, samotný obal na to nestačí.

Možností, jak pracovat s levnějším tiskem nebo obalovým materiálem a jak přistupovat k designu, je hned několik:

Připomínám, že výše uvedené se týká zejména řešení, která nemají možnosti dražších, kvalitnějších tiskových strojů.

„Svatá trojice obalového designu:
– tiskaři/produkční
– designéři
– zadavatelé.“

Pokud na to máte, neznamená to, že to je nutné využít


Stejný problém však nastává i při opačné situaci. Máme produkt, kde je marže dostatečně vysoká, a proto chceme využít všechny možné povrchové úpravy materiálu, které můžeme (UV, matné/lesklé lamino, ražbu, metalické pantone barvy, pantone barvy, nejdražší papír s přiznaným povrchem a podobně). Ani v tomto případě není šťastné kombinovat všechny prvky. Pokud to neuhlídáte, může finální dílo vypadat jako dívka, co se poprvé maluje a rozhodne se na sebe natřít veškeré zásoby šminek. Znovu je na místě poradit se s tiskárnou a produkcí.

Podívejte se například na obaly na šperky. Drtivá většina z nich má na kvalitním obalu umístěné pouze logo. Myslíte si, že takový design umí grafici odprezentovat pouze na počítači? Celý obal je postaven na správném výběru materiálu, vnější a vnitřní povrchové úpravě, jednoduché konstrukci a většinou jen na jemné úpravě loga v podobě ražby nebo embossu.

Dobrá příprava materiálu, konstrukcí, komunikace s tiskaři dokáží odkrýt možnosti, o kterých jste nemuseli ani vědět. Například, že umíte měnit barvu víčka nebo sleevu, nebo pokud uberete barvu a trošku lépe překreslíte konstrukci, dokážete ušetřit na odpadech a využít co nejvíce vstupů. U produktů s malým obratem umíte využít jednu roli papíru na design čtyř a ne jednoho produktu, odebráním barvy pod 50 % tištěné plochy a přiznáním materiálu můžete jít na polovinu a mnohé jiné.

Investujte do vzorků – obrázek neuchopíte rukama, počítač se neleskne, reliéf nenahmatáte

Nechceme tímto něco vytýkat grafikům, designérům, DTP operátorem – vůbec, právě naopak. Chceme se jich tímto také trochu zastat a pomoci jim, protože mnozí (zejména ti obaloví, nejlepší, naši 😊) tyto věci vědí, ale pokud neznají omezení hned na úvod, nemusí přinést to nejlepší řešení v rámci možností. No, pokud to i vědí, bez vzorku, vyladění barev a povrchových úprav vám to nemají jak prodat. I ten nejlepší kalibrovaný monitor na světě dokáže udělat jen simulaci. Dalo by se to řešit drahým 3D modelem, ale ani ten ve finále nemůžete vzít do rukou. A proto je důležitá svatá trojice obalového designu: tisk/produkční; designéři; zadavatelé.

Exit mobile version